Zařízení bytu klasickým přírodním kamenem již dávno vyšlo z módy. Nacházíme jej v tradičních klasických domech či bytech a hodně vypovídají o konzervativním stylu své doby. Do moderního interiéru se mnohem lépe hodí kámen umělý, který nám přírodní materiál dokonale nahradí, a ještě ušetříme.

Z čeho se umělý kámen skládá?

Umělý neboli konglomerovaný kámen přitom obsahuje až 90 % přírodního materiálu. Jedná se o velmi odolnou směs drceného tříděného granitu, křemičitého písku a případně zrcadlových střepů. Vše je spojeno kvalitní polyesterovou pryskyřicí. Směs se dále dobarvuje barevnými pigmenty, aby tak splnila přání i toho nejnáročnějšího zákazníka.

Barvy a vzory

V nabídce barev trumfne umělý kámen svůj přírodní protějšek širokou škálou barev a odstínů. Vytvářet si rovněž můžete vlastní zajímavé vzory či využít drobného mozaikového efektu. Dokonale reprezentativní efekt materiálu lze doladit takzvaným vysokým leskem, který je velmi působivý, dále podleskem, broušeným či tryskaným povrchem.

Výhody umělého kamene

Hlavní výhodou je homogennost, nízká nasákavost, mrazuvzdornost, vysoká pevnost tahu za ohybu, odolnost proti mechanickému (obrus, náraz) i chemickému (kyselina, zásady, domácí chemie) poškození. Podlaha z umělého kamene je vytvořena z různě velikých prvků beze spár, což usnadňuje čištění. Podlaha je dále odolná vůči vysokým teplotám (včetně cigaretových spálenin), UV záření, bakteriím a plísním.

Povrch umělého kamene je dokonale hladký, což umožňuje jednoduchou údržbu. Výsledkem je hygienicky čistá podlaha a reprezentativní vzhled. Z ekologického a hygienického hlediska se jedná o nezávadný výrobek. Umělý kámen vyjde cenově lépe než jeho přírodní protějšek. 

Údržba

Po osazení každého prvku je třeba jej ošetřit speciálními přípravky, které se dají pořídit společně s podlahovým materiálem. Doporučenou údržbu je třeba pravidelně opakovat v závislosti na intenzitě namáhání podlahy. Běžně lze podlahu ošetřovat přípravky určenými na vytírání podlah.

Renovace podlah z umělého kamene

Předně je třeba říci, že se jedná o materiál, který dlouho vydrží. Na druhou stranu po určité době můžeme být nespokojeni s vzhledem, barvou či leskem. V tomto případě lze provést následující typy renovací: broušení a leštění, hloubkové čištění dlažby, chemické ošetření kamene, renovace lesku, ochrana a impregnace proti vodě a olejům.

Nejoblíbenější sloučenina? Teraco

Lité teraco je směs mramorové nebo žulové kamenné drtě, kterou pohromadě drží beton/cement. Směs lze již v devítimilimetrové vrstvě nanášet na podkladový beton či vyrovnávací potěr. Nové syntetické materiály nám umožňují nalít teraso i na sádrokarton, železo, sádrové podklady apod. Jednotlivé prvky jsou spojeny dilatační měděnou či zinkovou páskou. Tato směs je velmi odolná a proto se doporučuje zejména do velmi namáhaných míst, jako jsou chodby, balkóny a terasy, z místností například kuchyně. Do podlahy vyrobené z terasa lze vkládat sklo i kov, čímž můžeme vyrobit jak moderní ornamenty, tak repliky starých motivů. Povrch se dá opatřit takzvaným hedvábným či vysokým leskem pro dokonalý vzhled. Komfort a funkčnost této podlahy lze posílit zabudováním podlahového vytápění. A to vše za zlomek ceny přírodního kamene. Metr čtvereční pořídíme od 291 korun.

Barevnost terasové podlahy je podmíněna kombinací barevných drtí, použitého barviva či kameniva a v neposlední řadě použitým betonem.

Teraso láká k využití i na jiných místech, než je podlaha. Architekti a designéři jej využívají na stěnách, pracovních kuchyňských a umyvadlových deskách, ale i na výrobu desky pracovního stolu. Litou směs lze snadno přizpůsobit jakémukoli tvaru či velikosti.

Nevýhody teraca

Jelikož se jedná o napodobeninu pravého kamene, nevykazuje teraso ani po vybroušení podobný lesk jako pravý kámen, jeho povrch je spíše matný. Sem tam se může objevit drobná dírka velikosti špendlíkové hlavičky, která je akceptovatelná, není na závadu ani vzhledu, ani kvalitě terasových ploch. V průběhu používání se tyto drobné výrobní vady často ztratí a nenarušují vzhled. O něco horší jsou vlasové trhliny v ploše, které je třeba řádně zatmelit. 

Výroba teraca

Jedná se tedy o směs cementové malty, barviva a drti, nejlépe vápencové (mramor). Velikost zrna přizpůsobíme velikosti prostoru či plochy. Větší plochy mohou být zhotoveny s většími zrny, pro menší plochy je vhodnější použít jemnější zrnitost. Podkladem pro podlahy je ideálně betonová vrstva zhotovená z betonu třídy B 30. Pro dosažení kvalitního výsledku lijeme čerstvou směs na čerstvou vrstvu, nejlépe do dvou hodin. Vrstva je nanášena v tloušťce trojnásobku velikosti největšího zrna terasové směsi.

Lité teraco

V případě, že je beton položený delší dobu (ne více než 24 hodin), lze si vypomoci adhezním můstkem, který se aplikuje na hrubě upravený, urovnaný podklad. Beton starší než 24 hodin musí být upraven ještě před nanesením adhezního můstku tzv. pemrlováním a vlhčen alespoň 12 hodin. Pemrlování se používá pro narušení povrchu a obnažení vnitřní textury betonu.
Po pěti dnech od položení můžeme podlahu zbrousit, a to ideálně diamantovými plošnými bruskami za stálého omývání vodou. Druhé broušení povrchu se uskutečňuje těsně před dokončením. Jemné póry a další drobné nedostatky se po broušení zatřou cementovou kaší případně smíchanou s barvivem. Následuje omytí, vyschnutí a poté se podlaha napustí ředěnou lněnou fermeží pro oživení barvy. Ty lze dále udržovat transparentními vosky.

Autor: Martina Gillichová

Foto: Technistone, Omega99

Další články z rubriky Podlahy
Materiály zahradních cest a chodníků – je libo kámen, beton nebo dřevo?
Jak postupovat při čištění tvrdých podlah?
Nevíte, co si dát za kuchyňskou linku? Zkuste nejnovější trendy nebo zapojte fantazii
Srovnání umělých podlah – je lepší laminát, vinyl nebo PVC?
Kuchyňské pracovní desky z konglomerátu kamene
Vybíráme podlahu do předsíně, chodby nebo haly