Obklady za kuchyňskou pracovní a varnou plochou jsou nezbytnou součástí každé kuchyně. Jednoduše ochrání stěny za kuchyňskou linkou před znečištěním způsobeným stříkajícím olejem, bublajícími omáčkami a také před vodou. Jsou snadno omyvatelné a tak bude naše kuchyň stále jako nová bez upomínky na některý z našich minulých obědů.

Keramické dlaždičky versus moderní materiály

Přestože je dnes moderní dávat namísto dlaždiček za kuchyňskou linku například grafosklo, tvrzené sklo nebo zrcadlový obklad, mají i klasické keramické obkladačky své výhody – není na nich tolik vidět zašpinění a skryjí mnohé skvrny, což bývá na lesklé ploše zmiňovaných moderních materiálů problém. Na těchto plochách jsou okamžitě vidět otisky prstů, kapky z páry i mastnota. Navíc v případě, že dojde k poškození či rozbití konkrétní dlaždičky, není to taková ztráta, jako když se poškodí celá jednolitá plocha.

Rozmanitost tvarů

Obkladačky jsou keramické destičky, které je možné používat jak na stěny, tak i na podlahy. V obchodech dnes najdeme velký výběr dlaždiček od tuzemských i zahraničních výrobců. Dříve se vyráběly spíše jen ve standardním rozměru 10 x 10 cm, ale dnes si již můžeme vybírat z více, někdy i nevšedních rozměrů. Dají se sehnat čtvercové dlaždice o délce stran 10, 20, 25, 30, ale i 33,3 cm. Narazit však můžeme i na větší, obdélné a dokonce i šestihranné dlaždičky. Ideální je, pokud máte možnost si vybrané dlaždičky předem prohlédnout v kamenném obchodě, abyste si udělali představu o barevném odstínu. Praktický je ale rovněž nákup v internetovém obchodě.

Kvalita materiálu

U dlaždiček je důležitá především jejich životnost. Jelikož teplotu, při které byly dlaždičky vypalovány, jako laici nepoznáme, měli bychom proto trvat na kvalitním materiálu a provedení dlaždice. Vzhledem k tomu, že je prostor za kuchyňskou linkou značně namáhaný, musí být dlaždice odolné vůči změnám teplot, vlhku, poškrábání a působení chemikálií. Nekvalitní dlaždička začne po určitém čase praskat, případně z ní při umývání půjde dolů i barva. Důležité také je, aby daná dlaždice na sobě neměla žádné praskliny, trhliny a další nedostatky a to nejen na své lícové straně. Aby byla údržba dlaždiček co nejsnazší, volíme raději modely s rovným povrchem, které oceníme právě zejména za kuchyňskou linkou a vedle sporáku.

Jak vybrat dlaždičky?

Investice do obkladových materiálů je třeba vždy dobře zvážit, protože vlastně vybíráme zařízení interiéru, na které se budeme koukat třeba i dvacet let. U jednotlivých materiálů se nabízí také obrovská rozmanitost, co se týče designu a barev. Dlaždičky jsou dnes k dostání nejen v nejrůznějších barvách, ale také mohou mít různé povrchy – hladké i plastické, mohou mít jak moderní, tak i rustikální potisk.

Materiál je tak dobré vybírat v souladu s ostatním vybavením interiéru, tak, aby barevně a stylově ladil. Kdo se rozhodne pro rustikální, neboli selský styl kuchyně, měl by volit také rustikálnější keramiku – imitace klasické keramiky, cihelnou dlažbu apod. Milovníci moderních kuchyní pak ocení jednoduché kachličky v moderních barvách a hladkých površích. Vždy se snažte, aby byl celkový dojem z místnosti příjemný a kuchyň nepůsobila nesourodě.

Stavební chemie – lepidla, spárovací hmoty apod.

Než začneme pokládat keramické obklady, musíme vědět, na jaký povrch je chceme lepit. U obkladů záleží na tom, jestli jde o sádrokarton, umakart nebo jádrovou omítku. Existuje totiž velké množství druhů lepidel, kde každé je určeno na lepení něčeho jiného. V případě, že bychom vybrali lepidlo špatně, může dojít ke zničení dlaždiček, které samozřejmě nejsou zadarmo.

Spárovací hmota je k dostání v množství barevných odstínů. V kuchyni je dobré se vyvarovat intenzivnějších odstínů, jako je červená, černá, modrá, zelená či hnědá. Kuchyně totiž patří mezi namáhaná prostředí, kde se vyskytuje vlhko, pára a mastnoty, proto jsou vhodnější spárovací hmoty v neutrálních barvách, jako je bílá, béžová, šedá apod.

Obkládání

V případě, že se chystáme dávat nové obklady na starou, nerovnou zeď, je třeba se před samotnou pokládkou dlaždiček pustit nejprve do přípravy samotné zdi. Podklad by měl být srovnaný, oškrábaný škrabkou, aby na něm nebyly žádné nerovnosti a hrbolky. Vyrovnanou plochu je vhodné napenetrovat. Po zaschnutí penetrace je možné zubovou stěrkou nanést ve stejnoměrné vrstvě lepidlo. Je dobré mít dopředu rozmyšleno, jak budeme dlaždičky lepit a také je vhodné mít vše vyměřeno. Ve spodní části nám totiž nemusí vyjít místo na vlepení celé kachličky a budeme ji muset uřezat speciální řezačkou. V takovém případě je samozřejmě lepší, když je uřezaná dlaždička schovaná dole, kde není vidět. Obklady si rozvrhneme tak, abychom museli řezat co nejméně.

Pravidelnost spár nám zajistí vymezovací křížky, které klademe do spár mezi dlaždicemi. Dlaždice usadíme na určené místo a přitiskneme do lepidla tak, aby přilnulo alespoň 80 % plochy. Na závadu není ani šetrné přiklepnutí dlaždičky paličkou. Než začneme spárovat, je třeba vyčkat, než lepidlo zcela ztvrdne, což může trvat 24 až 48 hodin. V současnosti jsou na trhu k dostání i rychleschnoucí lepidla, která tak práci výrazně urychlují – po jejich aplikaci je možné začít se spárováním za pouhé tři hodiny. Nevýhodou těchto lepidel je však jejich několikanásobně vyšší cena.

Ke spárování potřebujeme gumové hladítko, molitanové hladítko na vymývání spár a kyblík se spárovací hmotou. Spárovací hmotu je třeba namíchat rychle, protože rychle tvrdne a také pečlivě, aby se v ní nevyskytovaly hrudky, které by následně byly ve spárách vidět. Spárovací hmotu si naneseme na gumové hladítko, přeneseme do spár a stáhneme přebytečnou hmotu. Jakmile je spárovací hmota na kachličkách mírně zatvrdlá, použijeme navlhčenou molitanovou stěrku, spáry s ní uhladíme a přebytečnou spárovací hmotu vymyjeme. Po dostatečném zaschnutí je možné použít přípravek na odstranění přebytečné spárovací hmoty z dlaždiček. Pro čištění moderních spárovacích hmot je třeba používat speciální čisticí prostředky na odstranění cementového povlaku.

- jpa -

Foto: Rako, Los Kachlos, Chatař&chalupář